Naposled s Josefem Cibulkou

Popis

Chválův ruční lis, 1968, upravil, vysázel a na ručním lisu 50 exemplářů stránku po stránce vytiskl Alois Chvála, čtyřmi kresbami vyzdobil Arnošt Hrabal. Volné listy v obálce, přidána kartička respektive vizitka autora Jana Lebedy, na které je Lebedou napsán krátký dopis z obou stran, pěkný stav.

Josef Cibulka (1886 – 1968) byl český historik umění a archeolog zaměřený na dějiny církevního umění a středověkou archeologii, vysokoškolský pedagog a římskokatolický kněz. Na přelomu složitých let 1938 – 1939 byl Cibulka pověřen vedením Státní sbírky starého umění Národní galerie v Praze. Změny, které v galerii jako její nový ředitel zavedl, byly převratné a téměř všechny obrátily dosavadní situaci k lepšímu. Se šarmem a diplomatickým taktem dokázal během tří – čtyř let zařídit snad vše, oč se jeho zahořklý předchůdce, Vincenc Kramář, marně pokoušel dvě desetiletí. Cibulka rychle navázal zpřetrhané kontakty se starožitníky a soukromými sběrateli. Jeho kněžský stav mu otevřel dveře do církevních sbírek. Politické poměry vrhly na umělecký trh díla, jaká by galerie za normálních okolností získávala jen stěží. Cibulkova diplomacie viržinka a koňaku nesla své ovoce také jinde. Až na výjimky dokázal minimalizovat zásahy německé okupační správy do chodu galerie a sbírky pod jeho vedením nejen že přežily válku beze ztrát, ale byly bohatě rozmnoženy! Od roku 1921 byl předsedou Národního komitétu CIHA (Comité international d'histoire de l'art), od roku 1937 člen jeho mezinárodního výboru, 1938 sekretář a 1959 viceprezident CIHA. Roku 1946 předsedal ustavujícímu shromáždění světové sekce pro archivy, knihovny a muzea UNESCO a stal se členem muzejní rady Mezinárodní rady muzeí (ICOM). V roce 1935 mu prezident Francouzské republiky Albert Lebrun udělil důstojnický kříž Čestné legie za zásluhy o lidstvo. Cibulkova smrt byla symbolem konce jedné kunsthistorické epochy.