Svědectví Kounicových kolejí

  • Autor: Jaroslav Zatloukal

Popis

Klub Kounicových kolejí, Brno, 1947, poloplátěná vazba s přebalem, přebal mírné známky užití viz foto, knižní blok v pěkném stavu. Počátkem roku 1940 začaly být Kounicovy koleje využívány jako věznice kterou během války prošlo několik desítek tisíc českých vlastenců, odbojářů a vysokoškolských učitelů. Ti pak byli ve většině případů deportování do německých koncentračních táborů, v menší míře byli popravováni přímo ve věznici. Nejkrutější období nastalo během prvního a druhého stanného práva. Popravovalo se zastřelením, oběšením nebo se vraždilo ranou z pistole do týla. Popravy se odehrávaly na vnitřním obdélníkovém nádvoří, které je ze tří stran kryté obytnými budovami. Velitelem věznice byl SS-Obersturmbannführer Michael Kneissl. Pozn. Mnozí vězni byli před popravou či deportací do koncentračního tábora krutě mučeni, někteří spáchali raději sebevraždu. Popravy v Kounicových kolejích byly veřejné a v hojném počtu byly navštěvovány brněnskými Němci. Na jejich sledování byly prodávány vstupenky za tři marky. V publiku přitom převažoval podíl německých žen. I během exekucí se ozýval smích a mnozí se netajili radostí, že jsou „české potvory a bestie zabíjeny,, či povzdechem, že ,,dnes jich bylo nějak málo,,. Těla popravených byla spalována a jejich popel nacističtí prominenti používali k hnojení svých zahrad. Po osvobození se koleje staly vězením pro kolaboranty a nacisty, ale také pro stovky nevinných lidí, které policie nebo armáda zatkla na ulici jenom proto, že byli Němci a nosili bílou pásku. Stejně jako se chodily německé ženy za protektorátu dívat na popravy českých vlastenců v Kounicových kolejích, ani Češi si nenechali po osvobození ujít tuto příležitost. Knížka je soupisem autentických dokumentů - nápisů na zdech a vybavení cel, v menší míře dopisů zachovaných v různých skrýších, které autor sepsal při svých poválečných návštěvách Kounicových kolejí. .Je to jen historický soupis vězňů na které cele kdo byl a kam odešel. Z historického hlediska to má cenu obrovskou, byla ale hlavně důležitá pro pozůstalé, kteří hledali co nejvíce informací.